Když dítěti zjistí diabetes 1. typu, dotkne se to celé rodiny. V nedávném britském výzkumu provedeném pro Abbott prozradily dvě třetiny dětí-diabetiků, že jsou kvůli své diagnóze nešťastné. Celkem 54 % jich uvedlo, že negativně ovlivnila i další rodinné příslušníky. Skoro polovina rodičů pak pro dítě vyhledala pomoc psychologa nebo psychiatra; 32 % jich začalo k psychologovi docházet také.
Kde vlastně začít?
Bezprostředně po neradostné diagnóze budete nejspíš řešit praktické potřeby: rychlou stabilizaci inzulinu a nutné změny v životním stylu. Pak ovšem přijde období, kdy se vy i dítě budete s jeho chronickou nemocí vyrovnávat. Neexistuje univerzální rada, ale podle odborníků je dobré si pojmenovat pocity, které prožíváte. A hlavně pochopit, co prožívá váš malý diabetik.
Nejčastěji tyto děti trápí:1
Začátky bývají těžké, ale věřte, že i váš malý diabetik má před sebou spokojený a naplněný život. Foto: Abbott
Naslouchejte a nechte je rozhodovat
Jako rodiče vás proto čeká náročná cesta. Co vám na ní pomůže? V první řadě dítěti naslouchat2 a zjistit, co konkrétně prožívá. Pokud je pro něj těžké emoce vyjádřit, může mu s tím pomoci například kreslení, psaní nebo hra na hudební nástroj.
Studie ukazují3, že když jsou rodiče příliš ochranitelští nebo starostliví, může to psychický stav dítěte naopak zhoršit. Zkuste ho brát jako rovnocenného partnera, a pokud je už dost velké, zapojit ho do rozhodování o jeho zdraví. Rozhodně neomezujte jeho čas s kamarády.4 Naopak ho nechte, ať s nimi o své nové diagnóze mluví, vysvětlí jim třeba, jak fungují rychlé cukry, nebo jim ukáže inzulinovou pumpu. Je důležité, aby dítě kvůli cukrovce nepřišlo o sociální kontakty a zůstalo součástí kolektivu.
Velmi důležité je dětem odpovědět na všechny otázky a vyvrátit mýty nebo zbytečné obavy. (Od „Můžu si za to sám/sama“ po „Už nikdy nebudu moct jíst sladké“.) Dejte jim jasně najevo, že se nemají za co stydět, že s cukrovkou svět nekončí a společnými silami ji zvládnete. Pomůže vám s tím i diabetolog, který by měl být oporou pro celou rodinu.
Rodiče, nejste v tom sami
Ano, i vy budete oporu potřebovat. Rodiče dětí s diabetem 1. typu běžně zažívají negativní emoce5 jako strach, vztek, pocit viny nebo frustraci. V průzkumu, který jsme zmínili na začátku, označilo 81 % rodičů diabetes svého dítěte za stresující a 40 % jich nastalou situaci vnímalo jako emocionální zátěž. Téměř dvě třetiny dotázaných zmínily obavy ohledně budoucnosti dítěte.
V těchto chvílích se pro vás zdravotní pracovníci můžou stát nedocenitelným zdrojem informací a ideálně i psychické podpory. Nemusíte se bát, že vás nebo dítě budou kritizovat. Naopak vám pomůžou naučit se a pochopit všechno, co o cukrovce potřebujete vědět, dělat informovaná rozhodnutí a stanovovat si splnitelné cíle.
U doktora to ale nekončí
Podporu můžete najít také u terapeuta nebo dětského psychologa, u organizací, které se malým diabetikům věnují (u nás je to například Sdružení rodičů a přátel diabetických dětí), a samozřejmě u dalších rodin s podobnou zkušeností. Kde je hledat? Dveře vám můžou otevřít facebookové stránky a skupiny.
V neposlední řadě vám pomůžou technologie, které se naštěstí už rychle vyvíjejí. Přístroje pro průběžný monitoring glukózy v krvi, jako je i systém FreeStyle Libre, prokazatelně pomáhají nejen dospělým, ale i dětem. Klinické studie6 ukázaly, že jim ulehčují život – prakticky i v přeneseném smyslu. Zmírňují jejich starosti ohledně jídelníčku, hypoglykémie, horších vztahů s okolím, spolupráce s lékaři i dlouhodobé kompenzace.
1 De Wit M et al. Pediatr Diabetes 2012 ; 13:638-646. Varni JW et al. Diabetes Care 2018; 41:2064–2071. Iturralde E et al. Pediatr Diabetes 2019; 20: 1007–1015. Hilliard ME et al. J Pediatr Psychol. 2017; 42:995-1005. Fisher L et al. J Diabetes Complications 2015; 29: 572–577
2 Goethals ER et al. Pediatr Diabetes 2019; 20:1025-1034
3 Cameron LD, et al J Pediatr Psychol. 2007;32(7):733-744
4 Rankin D et al. Health Expect. 2018; 21:870-877
5 Cameron LD, et al J Pediatr Psychol. 2007;32(7):733-744
6 Campbell FM et al. Pediatric Diabetes 2018; 19:1294-1301. Al Hayek AA et al. Diabetes Ther. 2020; 11:927–937
